ČS. OPEVNĚNÍ NA NÁCHODSKU,
Mnichov 1938 a numismatika
Rok 2018 je rokem, v němž si Česká republika připomněla několik tzv. osmičkových výročí, přibližujících významná data české i světové historie 20. století (1918, 1938, 1948, 1968). „Interpretace těchto událostí tvoří pevnou součást našeho národního vědomí. V minulých dobách se ale mnohé z nich více či méně mytizovaly, nebo různými způsoby politicky využívaly.“ říká historik Libor Jan. 1 Na prvním místě je třeba zmínit 100. výročí vzniku samostatného Československa v roce 1818, kterému se v letošním roce dostalo značné a zasloužené publicity. Dále letos uplynulo 80 let od podepsání mnichovské dohody, dokumentu uvozujícího jedny z nejtragičtějších okamžiků naší novodobé historie. Výročí přišlo krátce poté, co jsme si připomněli 50. výročí dalšího traumatického okamžiku, vstupu armád pěti socialistických zemí na československé území v roce 1968. Obě události tak měly společného jmenovatele, a to vnější zásah do dění na našem území. Komunistický únorový převrat v roce 1948 představuje další těžkou ránu, kterou náš národ utrpěl, ale tentokrát zevnitř. Všechny tři naposledy zmíněné události byly výsledkem úsilí totalitních sil o likvidaci principů demokracie v naší zemi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2018.
Jak se dělá mincovna (21)
Jak jsem potkal naše prezidenty
Už je to hodně dávno, co moji prarodiče vzpomínali, jaké to bylo za císaře pána a kdy začala ta Velká válka. V loňském roce už to bylo 100 let. Můj otec, narozený v roce 1915 zažil tuto těžkou dobu jako novorozenec a svůj život sdílel pod vedením našich prezidentů. Doba Klause a Zemana už ho minula. Názory na jednotlivé prezidenty měl pevně vyhraněné, a tak se nelze divit, že je snadno přenesl i na mě. Masaryk a Beneš se v naší rodině těšili velké vážnosti. Socialističtí prezidenti, vyjma Ludvíka Svobody, byli bráni jako komunističtí pohlaváři, kteří se ke svému úřadu dostali díky vedoucí úloze strany, a tomu odpovídalo jejich prezidentování. Naopak Václavu Havlovi věnoval vždy svoji přízeň.
Otec celý život pracoval jako rolník, nikdy neměl šanci, aby se s některým prezidentem osobně setkal. Snad po tom ani netoužil. Mně osud připravil zcela jiné úkoly. Potkávat se s prezidenty nepatřilo přímo do mé pracovní náplně, ale s jejich úředníky jsem měl co do činění. Za prezidentování Václavů Havla a Klause, se stali obchodními partnery České mincovny. Prvotní styky s hradními zaměstnanci mi zprostředkoval kamarád Jaroslav Šafařík, kterého jsem znal jako funkcionáře Československé strany socialistické v Jablonci nad Nisou.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
